U sukulentů, kaktusů a rostlin z čeledi tlusticovitých je drenážní.

[javiercurr0]

U sukulentů, kaktusů a rostlin z čeledi tlusticovitých je drenážní vrstva vhodná vždy, i v květináči s otvorem. Tyto rostliny nesnáší vlhko u kořenů a každá pomocná vrstva, která zrychlí odtok, se vyplatí. Naopak u papyrusu, bahenních rostlin nebo kapradin z vlhkých tropů je drenáž spíš na škodu – potřebují stálý přísun vody a vrstva kamenů jim ho zbytečně snižuje.

První krok nejsou postřiky, ale izolace. Rostlinu přeneste jinam, ideálně do jiné místnosti, a prohlédněte všechny sousedy do jednoho metru. Mšice se šíří i na oblečení a nářadí, takže si po manipulaci umyjte ruce a použijte jiné nůžky, pokud budete stříhat. Napadené výhony odstřihněte až pod kolonii a vyhoďte je do uzavřeného sáčku, ne do kompostu. Mechanické odstranění odstraní většinu populace ještě před tím, než sáhnete po přípravku.

Při přesazování do substrátu buďte opatrní. Jemné kořínky snadno poškodíte. Připravte si květináč s lehkým, propustným substrátem a rostlinu zasaďte tak, aby kořeny byly celé pod povrchem. Zeminu jemně utlačte a zalijte. První týden držte rostlinu v polostínu a zvýšené vlhkosti, například pod igelitovým sáčkem s otvory. Postupně větrejte a po týdnu přejděte na běžnou péči.

Malé pravidelné otvory v listech, které vypadají jako od špendlíku, bývají prvním signálem, že se na zahradě objevila vrtalka. Samotná přítomnost děr ale nestačí k jistému určení. Vrtalky vytvářejí dvě charakteristické stopy: drobné vpichy po kladení vajíček a později výrazné chodbičky, které vyhlodávají larvy uvnitř listu. Abyste je odlišili od housenek, plžů nebo mandelinek, prohlédněte list proti světlu. Vrtalka nikdy neprokousne list skrz na skrz v jednom místě — její larva putuje uvnitř pletiva a vytváří tunel, který má na jednom konci vstupní otvor a na druhém výstupní.

Proč se svilušky vracejí a co je při zásahu klíčov

Nejčastější chyby: příliš mnoho listů ve vodě, špinavá nádoba, přímé slunce, časté přemisťování a předčasné přesazení. Pokud řízek změkl nebo zčernal, okamžitě ho vyhoďte – infekce se šíří. Ve vodě zakořeňuje mnoho pokojovek, ale vždy sledujte jejich stav. Když se objeví první náznaky hniloby, raději řízek znovu odřízněte a začněte s čistou vodou a nádobou.

Vodu vyměňujte každé dva až tři dny, nebo kdykoli se zakalí. Nepřidávejte žádné výživy ani cukr – podpořily by bakterie a řasy. Kořínky se obvykle objeví za jeden až čtyři týdny podle druhu a teploty. Jakmile jsou dlouhé 2–5 cm, je čas přesadit. Nečekejte, až budou příliš dlouhé, protože se při přesazování lámou.

Nádoba musí být čistá. Sklenice od marmelády nebo malá váza stačí. Voda by měla být odstátá, ideálně převařená a vychladlá, aby neobsahovala přebytečný chlor. Řízek ponořte jen 2–3 cm do vody. Listy se nesmí dotýkat hladiny. Nádobu postavte na světlé místo, ale mimo přímé slunce, které by vodu přehřívalo a podporovalo růst řas.

Velikost květináče rozhoduje o tom, jak rychle rostlina poroste, jak často bude potřeba zalévat a zda vůbec přežije přes zimu. Většina pěstitelů řeší substrát, hnojivo a světlo, ale květináč berou jako nutné zlo. Přitom právě v něm vzniká většina problémů, které se později projeví jako žloutnoucí listy nebo stojící růst.

Hloubka je důležitější než šířka U většiny pokojových rostlin platí, že hloubka květináče má odpovídat zhruba jedné třetině až polovině jeho průměru. Příliš hluboký květináč znamená, že spodní vrstva substrátu zůstává trvale mokrá, protože se k ní kořeny nedostanou. Výjimku tvoří druhy s dlouhým kůlovým kořenem, jako jsou palmy nebo některé sukulenty, které hlubší nádobu ocení. Naopak rostliny s mělkým kořenovým systémem, třeba kapradiny nebo africké fialky, strádají v květináči, kde voda stojí pod kořenovým balem.

U rostlin, které rostou pomalu nebo mají rády těsnější prostor, je lepší zvolit květináč jen o málo větší a přesazovat častěji. Mezi takové patří třeba vánoční kaktus, sansevieria nebo většina sukulentů. Naopak rychle rostoucí druhy, jako je fíkus, tradeskancie nebo monster, zvládnou i výraznější zvětšení, pokud mají dost světla a živin. Nikdy ale nepřesazujte rovnou do nádoby, která je dvakrát větší než ta původní — rozdíl v objemu zeminy je příliš velký a rostlina ho nedokáže v rozumné době zpracovat.

Odstřižení řízku rozhoduje o úspěchu Řízek odeberte čistým, ostrým nožem nebo nůžkami. Stříhejte šikmo pod uzlem, ze kterého vyrůstá list. Ideální délka je 5–15 cm, podle druhu. Odstraňte spodní listy, aby se nedostaly do vody – jinak začnou hnít a znečistí roztok. Řízek by měl mít alespoň dva až tři listy nad vodou. Pokud stříháte z více rostlin, dezinfikujte nástroj mezi jednotlivými řezy, abyste nepřenášeli choroby.

[Autor]

Entradas